Přešel jsem ulici a viděl jsem celý svět. Říká Jan Adamec o svém cyklu fotografií jazzových muzikantů ze sklonku devadesátých let nafotografovaných v pardubické "devětadvacítce".

Tehdy už měl za sebou dokumentaci totalitního Absurdistánu skrze surrealismus všedního dne v českých výlohách. Sérii takových bizarností, jakou nasbíral za víc jak desetiletí, si nelze vymyslet. Ve svobodnějších časech se stal galeristou, kurátorem pardubické galerie Fons firmy Stapro. Jeho výstavy neletí na žádné módní vlně, ale důkladně mapují šedé a jinak zasuté zóny, ať už mezi grafiky, malíři nebo fotografy. Jan Adamec je pamětníkem mnoha generací umělců, je archivářem dění utajeného před normalizační cenzurou i před kapitalisticky tupými a lhostejnými médii. V Pardubické městské galerii otevírá své archívy do široka. Objevíme poklidná města v neustálém pohybu, ztichlá zákoutí nabitá energií, i lidi, co se právě zastavili, aby prohodili slovíčko s fotografem. Pláže, hory i umělecké zóny vyzařují atmosféru rozvážné potěšující všednosti, nikde žádný válečný konflikt a jiná novinářská hrůza. Život běží tak, jak má. A to je svátek.