S příchodem školního roku nabídne Vlastivědné muzeum svým návštěvníkům komorní přehlídku snímků Tomáše Herynka. Zájemci budou moci shlédnout výběr z jeho portrétní tvorby a ukázky z několika fotografických cyklů. Těšit se mohou jak na barevné, tak i klasičtější černobílé záběry.

Tomáš Herynek se narodil v Olomouci. Místní publikum nejspíš bude znát jeho otce Pavla, šperkaře a kreslíře, maminku Jitku, překladatelku poezie, a bratra Jana věnujícího se grafickému designu. Tomáš si v dětství hrával na březích řeky Bystřičky a chodil do Černovírského lesa. Zprvu se zdálo, že umělecko-řemeslné základy, které mu byly doma vštěpovány, nevyužije, propadl totiž sportu. Opak byl ale pravdou. Práci našel v truhlářském ateliéru České televize, kterému v současné době mistruje. Žije tedy v Praze, volné dny však tráví na českém venkově. Je vášnivým rybářem a sportovní nadšení jej neopustilo.

Fotografii se Tomáš Herynek soustavně věnuje téměř dvě desetiletí. Pracuje s digitální zrcadlovkou, nezanevřel ale ani na kompaktní fotoaparát, který posléze vystřídal za mobilní telefon. Ve velké míře využívá možností černobílé fotografie, která má podle jeho názoru větší vyjadřovací schopnost než barevné snímky. Díla skládá do větších cyklů. Výběr jeho témat sahá od života na březích Vltavy přes sport, koně a výlovy rybníků až po každodenní děje na vsi. Zajímá se taktéž o portrét. Před objektivem jeho fotoaparátu se ocitli jak zcela neznámí lidé a členové jeho rodiny, tak i slavné osobnosti jako například Květa Fialová a Lubomír Lipský.

Herynek některé své fotografie pořizuje náhodou. Snímky Vltavy povstaly částečně při cestách na kole z práce a při častých procházkách kolem řeky. Portréty slavných osobností vznikaly při vernisážích a v televizních ateliérech. Jiné záběry ale Herynek plánoval dlouho a kýžené fotografie jsou tak výsledkem práce několika let.

Tomáše Herynka zajímá všechno, život celkově. Jeho fotografie se vyznačují klasickou kompozicí a harmonií, jsou prosté jakéhokoliv patosu a přehnané vyumělkovanosti. Kritika oceňuje opravdovost a poetičnost jeho snímků. I velká témata jsou podávána s pokorou a samozřejmostí. Ať už se fotograf ocitá na březích Vltavy, nebo brázdí louky a pole, přitahují jej obyčejné věci, v nichž objevuje jejich skrytý půvab. Zachycuje proměny atmosféry a promítání světla na vodní hladinu, anebo obvyklé činnosti, které lidé na těchto místech provádí. Notoricky známé scenérie tak díky tomuto tichému soustředění ani nepoznáváme. Stávají se kulisou, před níž vyniká to zásadní, krása něčeho běžného a všedního.

Fotografie z Herynkovy poslední velké série se věnují životu na vsi, kde zachycují křehké chvíle bytí mezi němými tvory, květy a plody. Je z nich cítit nejen těžká práce, ale též láska k zemi i zvířatům a úcta k lidem. Ačkoli Herynek zahodil tužku a suchou jehlu, kterou si mimo jiné vyzkoušel v dětství, stal se v „rychlejším a méně pracném“ médiu nástupcem grafika Bohuslava Reynka. Oba umělce totiž spojuje něžná poetika, která čiší z jejich skromných děl.

Ve své první půli výstava předvede výběr z několika Herynkových sérií (Místa, Vernisáže, Vltava, Všední dny na vsi, Výlovy) a její druhá část se bude věnovat portrétu.