Hatizde Muratova žije s churavou matkou ve vesnici uprostřed odlehlé horské oblasti na Balkáně, nemají silnice, elektřinu ani tekoucí vodu. Hatizde je poslední z dlouhého rodu chovatelů divokých včel a pracně si vydělává na živobytí sběrem malých dávek medu a jejich prodejem v nejbližším městě vzdáleném pouhé čtyři hodiny chůze. Její pokojný život obrátí vzhůru nohama příjezd potulné rodiny se řvoucími stroji, sedmi bujarými dětmi a stádem dobytka. Hatidze se ke slibované změně staví optimisticky, ale netrvá dlouho a propukne střet, který odhaluje zásadní napětí mezi přírodou a člověkem, harmonií a nesouladem, zneužíváním a udržitelností. Celovečerní debut dokumentaristů Ljubomira Stefanova a Tamary Kotevské s názvem Země medu charakterizuje epická šíře, ovšem zjevně vznikl z důvěrného vztahu mezi filmaři a tématem. Jde o překvapivě humorný, byť drsný i něžný portrét křehké rovnováhy mezi lidstvem a přírodou, o pohled na rychle mizející způsob života a nezapomenutelné svědectví o vytrvalosti jedné ženy.

Dokumentární

Makedonie, 2019, 87 min