Základním rysem sportovních klání je časová ohraničenost daná pravidly určujícími kromě jiného začátek a konec soupeření. Obdivovaní sportovci, idoly fanoušků, v tomto případě atleti, jejichž výlučnost určuje talent, píle, vytrvalost, nasazení, odvaha a odhodlanost, nezřídka překonávají při sportovních utkáních sebe sama, ale i možná úskalí a překážky. Obdobně jako jedinci v běžném životě, jejichž „vítězství“ jsou určována individuálními preferencemi dosahovaných cílů. 

Leitmotivem výstavy Kdo je vítězem? je téma trasy, časově vymezené sekvence, cesty životem, stopy ohraničené body A (začátku) a B (konce?). Středobodem skladby je promítaný obraz Igora Korpaczewského zobrazující figuru muže (The Timeman, 1998), běžce odměřujícího čas. Od něho se rozvíjí vícesměrné prostorové uspořádání celku výstavy tvořené mixem děl klasických a nových médií.   

Hromadné sdílení sportovních událostí, založené na koexistenci anonymní masy stejně zaujatých jedinců, mnohonásobně zintenzivňuje spoluprožívaný pocit vítězství. Silné emocionální prožitky stmelují. Pocit sounáležitosti stírá rozdíly. Významným faktorem ovlivňujícím intenzitu prožitku je míra ztotožnění se diváka se sportovcem. 

Vysoký stupeň medializace sportovních klání násobí rychlost celosvětového růstu obliby sportu, úměrně spjatou s prosperitou firem a společností podporujících a zastřešujících sportovní podniky. Sportovci se stávají novou měnou.

Na uvozující otázku Kdo je vítězem? je bezpočet odpovědí. Záleží pouze na zpřesnění dotazu: čeho, v čem, mezi kým, nad kým, nad čím.

Vystavující autoři: Ján Mančuška, Eadweard  Muybridge, Pavel Baňka, Jiří Načeradský, Patricie Fexová, Petr Písařík, Igor Korpaczewski, Martin Sedlák, Jan Šerých, Alice Nikitinová, Vasil Artamonov, Ondřej Kopal, Jan Turner, Robert Šalanda, Matej Smetana, František Matoušek, Matěj Skalický, David Hanvald, Tomáš Císařovský, Silvina Arismendi, Jiří Kovanda, Tomáš Hlavina, Pavla Sceranková, Jiří Skála.