Ostrava se v prvních desetiletích dvacátého století etablovala v nové průmyslové a společenské centrum, které získalo dominanci v regionu. Velmi záhy však začala pociťovat zásadní nedostatek adekvátního výstavního prostoru.

Se vznikem Československa získaly její emancipační snahy nový impulz, na jehož základě vznikla idea Domu umění, který by prezentoval stálou expozici, jejíž základ tvořila Jurečkova obrazárna, vystavoval současné umění, sdružoval umělce a v neposlední řadě plnil výchovné a vzdělávací funkce.

K realizaci výstavní budovy dopomohlo setkání Františka Jurečky, ostravského stavitele a sběratele umění, a prvního ředitele Domu umění Aloise Sprušila, který Jurečkův odkaz galerii neobyčejným způsobem rozvíjel v období první republiky.

Expozice představuje nejen umělecké poklady z období zrodu Domu umění, ale i architekturu budovy, zmíněné osobnosti a celou řadu archivních dokumentů.