Středa 16. listopadu v 16.00, KNIHCENTRUM.cz DŮM KNIHY Ostrava Beseda a autogramiáda významného současného českého filozofa a sociologa Václava Bělohradského se dotkne aktuálních témat. Je nutné vymyslet nové sebepojetí národa v Evropě?

Uprchlická krize, ale i krize EU jsou problémy, které nelze přehlížet. Setkejte se s Václavem Bělohradským v DOMĚ KNIHY KNIHCENTRUM ve středu 16. listopadu. Knihy: Lidská práva (ne)smysl české politiky? Vznik této knihy původně inspirovaly polemiky o lidských právech a české zahraniční politice, které spolu před časem v různých médiích vedli Jiří Přibáň, Václav Bělohradský, Petr Drulák, Jiří Pehe a další filozofové, politologové, sociologové nebo historici.

Vzhledem k mimořádnému veřejnému ohlasu celé diskuse se její hlavní účastníci rozhodli oslovit další kolegy a kolegyně, ale také bývalé a současné soudce a soudkyně nebo vysoké úředníky mezinárodních organizací, aby se k ní také připojili obecnějšími úvahami o smyslu a významu lidských práv v české, evropské i globální společnosti. Společnost nevolnosti Většina esejů uveřejněných v této knize vyšla ve zkrácené verzi v desetiletí 1997–2007 v Salonu, literární příloze čtvrtečního Práva.

Rozhovor s Jiřím Rulfem vyšel v týdeníku Reflex, rozhovor s Barborou Osvaldovou v časopise Xantypa, esej Pohlaví rozumu ve sborníku Nové čtení světa I., který vydala Marie Chřibková. Úvahy tu vycházejí v přepracované a úplnější formě než v Salonu, kde bylo nutné z technických důvodů je zkracovat či různě upravovat. Některé eseje v té formě, v níž jsou tu publikovány, nevyšly. Mezi světy & mezisvěty Rozhovory a eseje z první poloviny devadesátých let rozšířené o knižně nevydané dialogy a úvahy z let 1998-2012.

Václav Bělohradský se snaží pěstovat filosofii jako literární žánr, který se nerozvíjí za univerzitními zdmi, ale naopak zdi bourá, především zdi oddělující od sebe vznešené a obyčejné, elitní a masové. Jeho úvahy navazují na slavnou Wittgensteinovu definici filozofie jako "snahy ukázat mouše, která uvízla v láhvi, cestu ven". Václav Bělohradský je považován za autentického žáka Jana Patočky. V roce 1970 po sovětské okupaci odešel do emigrace do Itálie.

Dlouhá léta spolupracoval s českými exilovými časopisy a nakladatelstvími a českým domácím disentem. Stal se profesorem politické sociologie na univerzitě v Terstu a profesorem na Fakultě sociálních věd UK v Praze. Je znám jako razantní obhájce progresivního, ekologicky zaměřeného liberalismu. „V totalitě je třeba se slovem zacházet opatrně, protože vždycky někdo poslouchá, v naší demokracii na druhou stranu neposlouchá nikdo nikoho,“ tvrdí V. Bělohradský.