Blau Peru stejně jako všechno vychází z nálezu. Téměř každý alespoň jednou něco našel – ruličku vyfoceného filmu, pětku, štos papírových fotek, dívku, rukavici nebo cizí poznámky. Pak jsou tu ale objevy, tj. nálezy větších, již nějak zamýšlených a předem nějak uspořádaných celků (pozor, liší se od dobývání). V tuto chvíli je nalezen nejenom obsah, ale i struktura.

Například popisky, zkratky, číslování jsou formou vyjádření určitého systému, určitého myšlení. V případě Blau Peru šlo o objev 1 560 metrů, kterou urazil úzký barevný film v kameře anonymního autora. Dohromady tvoří třináct 120m kotoučů filmu Super8. Dvě třetiny obsahují pravidelný záznam zahrady napříč ročními obdobími mírného pásu.

Jedna třetina však byla exponována v Peru, zachycuje rostliny jihoamerické džungle a altiplana, lamy a původní obyvatele kontinentu, turisty, vojáky a španělské nápisy. Všechny filmové kotouče jsou opatřeny obaly rakouské firmy Bonum se systémem magnetic – jinými slovy: cívky k sobě těsně přiléhají. Zda však mezi nimi přesto nejsou mezery, je těžké dopátrat.

Proč je posledním záznamem autora vídeňských domácích filmů, říkejme mu třeba Blau, jihoamerická série? Jak souvisí Alpy v zapadajícím slunci s Machu Picchu?