Antonína Dvořáka po premiéře Symfonie č. 8 v Londýně označili za „jediného z žijících skladatelů, který může být oprávněně nazýván Beethovenovým nástupcem“. Zazní také Prokofjev v podání Sergeie Babayana.

Sergej Prokofjev
Koncert pro klavír a orchestr č. 2 g moll op. 16

Antonín Dvořák
Symfonie č. 8 G dur op. 88

Sergei Babayan – klavír
Janáčkova filharmonie Ostrava
Vassily Sinaisky – dirigent 

Prokofjevův Koncert pro klavír a orchestr č. 2 je mimořádná skladba, na kterou si nemůže troufnout každý klavírista. Skladatel koncert komponoval mezi lety 1912 až 1913. Původní verze se ale při bolševické revoluci v roce 1917 ztratila, a tak Prokofjev dílo v roce 1923 zrekonstruoval. Sám pak prohlásil, že je „tak moc přepsané, že ho lze považovat za Klavírní koncert číslo 4“. Mezitím totiž složil ještě jeden koncert. Skladbu věnoval svému příteli z petrohradské konzervatoře, který v době, kdy tento koncert vznikal, spáchal sebevraždu a Prokofjevovi zanechal dopis na rozloučenou. Premiéru první verze koncertu – v roce 1913 – provázelo rozčarování, protože skladba publiku připadala až moc modernistická. Přepsaná verze měla premiéru v Paříži a byla přijata s nadšením. Kvůli bolševikům se skladatel uchýlil do emigrace – přece jen modernismus jakožto styl nebyl v SSSR vítaný. Jeho dílo se ale v Rusku hrálo i nadále. Když se ve 30. letech vrátil, už musel zůstat a komponovat nejen podle své chuti, ale i podle politické poptávky…

Tragika osudu se propsala i do Dvořákova díla. Symfonie číslo 8 je jedna z nejoceňovanějších skladeb tohoto velikána. Vznikla mezi srpnem a listopadem 1889 s premiérovým uvedením v únoru 1890 v Rudolfinu. Po premiéře „Osmé“ v Londýně ho anglický tisk označil za „jediného z žijících skladatelů, který může být oprávněně nazýván Beethovenovým nástupcem“.