Předehra k jediné opeře, kterou Beethoven napsal nebo jeho Symfonie č. 8 – to je program, který prolne Šostakovičův Koncert pro housle, v němž se sólového partu ujme Elina Vähälä.

Ludwig van Beethoven
Leonora č. 3 op. 72b

Dmitrij Šostakovič
Koncert pro housle a orchestr č. 2 cis moll op. 129

Ludwig van Beethoven
Symfonie č. 8 F dur op. 93

Elina Vähälä – housle
Janáčkova filharmonie Ostrava
Vassily Sinaisky – dirigent 

Velikán Ludwig van Beethoven napsal jen jednu operu, kterou pojmenoval Fidelio. Skladba Leonora je třetí verzí předehry k této opeře. Přepisování se vyplatilo. Ihned po svém uvedení si publikum skladbu zamilovalo, a tak se dodnes hraje na koncertech po celém světě. Beethoven tehdy opět překonal své současníky a v mnoha ohledech i sám sebe. Skladba má docela jiné prvky, než je pro operní předehry běžné, a díky své jinakosti oslovuje publikum dodnes. Richard Wagner svého času předehru označil za „nejdokonalejší drama samo o sobě“. Posluchači si tak příběh vyprávěný hudbou užijí, i kdyby operu nikdy neviděli.

Temné prvky se zpravidla objevují ve skladbách, které autoři komponují na sklonku života. Výjimkou není ani Dmitrij Šostakovič a jeho druhý Koncert pro housle a orchestr. Jedno z jeho posledních děl přivádí posluchače k zamyšlení. Šostakovič prožil většinu života ve strachu, protože u Stalina upadl v nemilost a neustále si musel dávat pozor, co říká a co komponuje. V roce 1967, kdy měla skladba premiéru jak v Moskvě, tak v londýnské Royal Festival Hall, byl Šostakovič již nemocný a interpretaci poslouchal z nemocničního lůžka.

Večer uzavře opět Beethoven a jeho Symfonie číslo 8, která je radostná, navzdory tomu, že ji skladatel psal v době, kdy už měl zdravotní problémy, a navíc se hádal se svým bratrem Johannem, pravděpodobně kvůli lásce.