Sinfonia Concertante je jedno z největších děl Sergeje Prokofjeva a jedna z největších skladeb pro violoncello a orchestr vůbec. Zazní v podání Johannese Mosera a JFO pod taktovkou Daniela Raiskina.

Sergej Prokofjev
Sinfonia Concertante pro violoncello a orchestr e moll op. 125

Antonín Dvořák
Symfonie č. 7 d moll op. 70

Johannes Moser – violoncello
Janáčkova filharmonie Ostrava
Daniel Raiskin – dirigent 

Sinfonia Concertante je jedno z největších děl Sergeje Prokofjeva a také jedna z největších skladeb pro violoncello a orchestr vůbec. Dílo je výrazně melodické a příjemné na poslech. Skladatel Sinfonii dokončil v roce 1951 a vyšel přitom z hudebního materiálu svého violoncellového koncertu. Skladba měla premiéru v roce 1952, tedy rok před Prokofjevovou smrtí. Ironií osudu zemřel ve stejný den jako Stalin, před jehož režimem emigroval, aby se později vrátil a musel komponovat i skladby jdoucí na ruku bolševikům.

Antonína Dvořáka fascinovalo vše, co souviselo s moderní dobou. Miloval lokomotivy a rád cestoval. Symfonii číslo 7 napsal při svém pobytu v Londýně a její premiéru v St. James Hall sám dirigoval. Temný charakter díla pravděpodobně souvisí se smrtí skladatelovy matky. Britský muzikolog Donald F. Tovey v roce 1936 napsal, že Dvořákova Sedmá spolu se čtyřmi Brahmsovými symfoniemi a Schubertovou Devátou patří k největším a nejčistším příkladům umělecké formy vycházející z Beethovena. Nebylo to poprvé ani naposled, co někdo Dvořáka přirovnal k Beethovenovi.