Sochařská výstava Michala Trpáka „Pojď si ke mně sednout“ propojuje několik světů a vybízí ke sdílení a dialogu navzdory nelehké době, kdy bychom naopak měli držet sociální distanc.

Monumentální návštěvníci ze světa mikrobů s názvem „Mazlíci“ jsou inspirováni okem neviditelnými bakteriemi. Zvětšeny do lidského měřítka však nutí pozorovatele zamyslet se nad rozmanitostí světů a organismů, které s námi žijí, byť je vizuálně nevnímáme. Jejich fyzickou přítomnost, byť neviditelnou, dnes vnímáme více než obvykle, neboť viry ze světa mikrobů se ozvaly více nahlas. Pojď si ke mně sednout, vést dialog se mnou, se sebou samým, nebo společně? Usednout k sochám nebo jim na hřbet, pomazlit se a přemýšlet. Zlá zpráva zabalená do proteinu nás vysvlékla do naha, ze všech systémů našeho světa a materiálna, které jsme si kolem sebe vytvořili, a umožnila zpomalit, zažít „Pocit svobody“, jen tak letět a vznášet se nad hlavami všech jako sousoší muže a ženy s tímto názvem.

Pohled do dalšího tušeného světa mohou zprostředkovat bytosti z „Paralelního světa andělů“. Svět, který si představujeme a často idealizujeme, a věříme v jeho spásnost, dohled nad námi či ochranu našich duší. Proč by však tento svět nemohl být paralelou tomu našemu a andělé nemohli žít podobné životy plné vášní, emocí a radostí jako my?

Pojďte vést „Velký dialog“ na klíně betonových postav, usednout spolu v malé skupince ve veřejném prostoru a zamýšlet se, tak jako monumentální „Myslitel“, který se usazen na své židli, pokryt siluetami stylizovaných postav v různých pozicích, stává symbolickým vědomím celého světa. Vědomím, které je nyní tak propojeno jedním tématem, hrozbou, strachem… Pojď si ke mně sednout, k soše, jen tak ve dvou a rozjímat, teď když máme čas…