Libyjský přístav Tobruk patřil k důležitým spojeneckým obranným bodům ve Středomoří. Od 11. dubna do 10. prosince 1941 bylo město obléháno italskými a německými jednotkami. Zásobování obránců probíhalo pouze po moři. Na obraně se kromě Britů a Australanů podílely i indické, polské a československé jednotky.

Od 21. října 1941 byl v Tobruku nasazen Československý pěší prapor 11 – Východní pod velením Karla Klapálka. Tento útvar vznikl v listopadu 1940 na území Palestiny. Před přesunem do Tobruku konal strážní službu v Egyptě a bojoval v Sýrii s francouzskými jednotkami, loajálními kolaborantské vládě ve Vichy. V Tobruku pak prapor zůstal i po skončení nepřátelského obléhání a následně se podílel na obraně města při německo-italské protiofenzivě na konci ledna 1942. V bojích o libyjský přístav celkem padlo 14 Čechoslováků. Až koncem března 1942 se prapor vrátil do Palestiny, kde následně došlo k jeho reorganizaci na Československý lehký protiletadlový pluk 200 – Východní. Ten se na konci prosince 1942 vrátil do Tobruku, aby zajišťoval jeho protivzdušnou obranu. S přístavním městem se Čechoslováci definitivně rozloučili až 12. června 1943, kdy se již těžiště bojů ve Středomoří přesouvalo ze severní Afriky na jih Itálie.

Snímky, prezentované na této výstavě, pocházejí z pozůstalostí tří severomoravských rodáků. Leopold Horák a Karel Vašina, ostravští železničáři, po nacistické okupaci převáděli uprchlíky do Polska, ale zakrátko sami museli uprchnout před gestapem. Prošli boji v Polsku a byli internováni v SSSR, odkud je tamní úřady v roce 1940 propustily a umožnily jim vstup do vznikající československé jednotky v Palestině. Leopold Horák později jako jeden z příslušníků tzv. kombinovaného oddílu došel v závěru války po boku americké armády do západních Čech. Třetím fotografem byl Boleslav Ivánek z Palkovic na Frýdeckomístecku. Ten před válkou působil jako učitel na české škole v Rumunsku, odkud prchl do Palestiny. Po skončení bojů u Tobruku sloužil jako radista 311. bombardovací perutě.

Otevírací doba a vstupné