Byl to tehdy jeden z největších šoků naší populární hudby, po čtrnácti nepřetržitých vítězstvích Karla Gotta v anketě Zlatý slavík mu tuhle nejprestižnější hudební cenu Československa vyfouknul plachý brýlatý outsider, zpěvák Miro Žbirka z Bratislavy. Psal se rok 1982, Meky zažíval svou vlastní beatlemánii, psal hity, které žijí doteď. Mimo reflektory měl za sebou už řadu bolesti, před sebou měl dlouhou cestu plnou zvratů až k natáčení ve vyhlášených studiích Abbey Road. Co všechno potkalo Mekyho Žbirku od chvíle, kdy poprvé vzal do ruky kytaru, až do momentu, kdy svůj život odhalil filmařům? Býval dlouhovlasým rockerem i britským elegánem, ještě před plnoletostí hrával jako námezdní muzikant v cizině, zažil ztrátu bratra, vyhazov z kapely stejně jako davy fanynek, slávu a hudební triumfy, má za sebou odchod do ústraní i velký návrat. 

Jak se vyrovnal s havárií blízké osoby a se svody všemocné komunistické strany v době socialismu? Film Meky vypráví o naprosté oddanosti hudbě, o víře ve vlastní cestu, přestože často vedla jinudy, než mu všichni doporučili. O tom, jak s elegancí překonat velké společenské revoluce i životní zvraty. Režisér Šimon Šafránek, držitel Českého lva za dokument King Skate, vytvořil dynamický portrét hudební legendy s využitím Žbirkovy otevřené zpovědi, současných záběrů a rozsáhlého archivního materiálu.(Bontonfilm)