Zásadní dílo operní literatury 20. století je „tragédií-satirou“ zkažené společnosti vyvěrající z nezřízené moci sexuality. Ztělesňuje ji Kateřina, frustrovaná a utlačovaná hospodyňka, která za sebou zanechává mrtvoly. Šostakovič rozehrál tuto progresívní disonantní hru brutální emocionality za použití sólisticky koncertantních nástrojů, sborů a intermezz. Opera zpočátku dosáhla ohlušujícího úspěchu v bezmála 180 reprízách, v období stalinského teroru byl však skladatel zanedlouho souzen v pokřiveném článku Chaos místo hudby (1936) a dalšího uvedení se opera dočkala až v 60. letech.