V období vrcholného baroka se rozvinul mimořádný talent lotrinského umělce mědirytce Jacquese Callota (1592–1635). Callot ve svém nedlouhém životě zažil nejen velkolepost Říma a úspěchy u florentského dvora Medičejských, ale i utrpení svých lotrinských spoluobčanů, jejichž zemí procházely vojska či tlupy znepřátelených stran ničící majetek a bezohledně vraždící stejně jako vojska cizí. Toto všechno stejně jako pobyty v Paříži, Flandrech a doma v Lotrinsku, které tehdy prožívalo bouřlivé období jeho kolísavé příslušnosti k Francii, Callotovi přinášelo nebývalé spektrum námětů. Od oslavných listů, lidského hemžení v městské a vesnické kulise, často důvěrně zasazené do volné i kultivované přírody, od burcujících protiválečných listů až po prostou lidskou pokoru katolíka. Středem Callotova zájmu byla lidská figura. Dovedl ji v jemných čarách do skutečného pohybu bez zbytečného detailu či nepodstatných podrobností. Postihl všechny momenty tehdejšího života. Callot se vyznačoval výjimečným technickým zpracováním. Leptal desky, pracoval s rydlem, a to i pod mikroskopem či silnou lupou. 

Callotovy grafické listy se staly předmětem obdivu tehdejších umělců, především mladého Rembrandta van Rijn, který sbíral jeho grafické listy, nebo našeho Václava Hollara a mnoha dalších umělců, jež se jím dali inspirovat. Callotův styl se stal pojmem a jeho vliv na umělce trval po mnoho dalších let.

Jan T. Štefan