Franz Schubert složil Sonátu č. 18, která trvá téměř 40 minut, v říjnu 1826. Skladatel zkomponoval celkem 20 sonát, které obsahují nepřeberné množství hudebních nápadů, jsou formálně dokonalé, přesto však velmi náročné na interpretaci. Patrně největší melodik v nich posluchači nabízí průzračnou, konejšivou, často velmi pozitivní hudbu. Ta, kterou dnes vyslechneme, je poslední ze sonát publikovaných ještě za skladatelova života. Vyšla ve Vídni v dubnu 1827 a vydavatel nelogicky označil první část za fantazii. Schubert v tomto díle opouští novátorské postupy a opět používá klasické prostředky.

To, že jsou Variace na Diabelliho valčík Ludwiga van Beethovena vskutku mistrovským dílem pro sólový klavír, je známá skutečnost. Méně známá je však okolnost, že se autor při komponování dobře bavil. Zapomeňte na klišé o zasmušilém starém Beethovenovi, jeho variace lze považovat za jeden velký a velmi rafinovaný hudební vtip.

Brit Paul Lewis – špičkový interpret především Schuberta a Beethovena, zbožňovaný kritiky i posluchači, jehož umění jsme mohli v Ostravě obdivovat před několika lety na Janáčkově máji v Brahmsově Prvním klavírním koncertu.

Program:

• Franz Schubert
• Klavírní sonáta G dur č. 18 D894
• Ludwig van Beethoven
• 33 variací na Diabelliho valčík op. 120

Účinkující: 

• Paul Lewis – klavír