Francouzské publikum do poloviny 19. století milovalo pompézní opery s velkými baletními výstupy a ještě lépe s luxusní výpravou a bombastickými efekty. Meyerbeer stanul v čele tohoto náročného žánru uvedením Roberta ďábla, který se stal natolik populárním, že dokonce konkuroval dílům Gioacchina Rossiniho. Samotný Chopin ho nazval jako „mistrovský kus, kde ďáblové zpívají na hlásné trouby a mrtví vstávají z hrobů“.

 

Opera by se dala nazvat legendou o touze po lásce, cti, moci a nesmrtelnosti, kterou zosobňuje středověký rytíř. Jeho „faustovský“ příběh plný ďábelských svodů se ovšem nese v duchu tradičně francouzském: Víno, hra a krásky, to jsou naše jediné lásky!