Vznik československého státu v říjnu 1918 neprovázely pouze projevy nadšení, ale rovněž nutnost vypořádat se s obtížemi spojenými s ustanovením hranic. Nová republika musela čelit územním nárokům sousedních států, respektive požadavkům menšin na připojení k sousedním státům, ale také snaze vytvořit samostatné státní útvary. Na mnohých místech se jejich úsilí neobešlo bez ozbrojených konfliktů.

Jedním z nich byla i takzvaná sedmidenní válka během sporu mezi Československem a Polskem o státní příslušnost Těšínského Slezska, který byl vyřešen až v červenci 1920 za účasti mezinárodních mocností. V této souvislosti nelze nezmínit roli legionářů, kteří se po svém návratu z evropských bojišť zasadili o upevnění nových státních hranic.