Výstavní síň Sokolská 26 slaví čtvrtstoletí své existence. Už to by stálo za připomenutí. Přidáme-li k tomu i setrvalý důraz na kvalitu u všech z více než 180 výstav, je zřejmé, že nejen v rámci Ostravy, ale i v kontextu českých výstavních institucí vzniklých po roce 1989 máme co dočinění s ojedinělým a obdivuhodným fenoménem, k němuž bychom jen těžko hledaly podobné a srovnatelné.

Pro prezentaci dobového současného umění v Ostravě neexistovaly dlouho vhodné podmínky. Obrat k lepšímu nastal až po roce 1989. Městský obvod Moravská Ostrava a Přívoz tehdy zřídil ve vile z přelomu 19. a 20. století Centrum kultury a vzdělávání v Moravské Ostravě a v jejím prvním patře uvolnil nejprve jednu a posléze další dvě místnosti pro pořádání výstav výtvarného umění. Kurátorem nově vzniklé Výstavní síně Sokolská 26 se v roce 1993 stal Ing. Milan Weber. Po celou dobu oněch více než dvou desítek výstavních sezon je to právě on, kdo má zásadní slovo při koncipování výstavní dramaturgie. V počátcích fungování galerie se zaměřil na ty autory, kteří před rokem 1989 neměli buď žádné, nebo jen velmi omezené možnosti, jak prezentovat svou tvorbu. A tak se počínaje první výstavou věnovanou Stanislavu Kolíbalovi začala rozvíjet a rozšiřovat dlouhá řada jmen malířů, grafiků, sochařů a dalších výtvarných umělců (např. Aleš Veselý, Karel Nepraš, Adriena Šimotová, Karel Malich, Eduard Ovčáček), k níž v uplynulém období přibyla třeba i výstava Jiřího Valocha a díky spolupráci s Galerií výtvarného umění v Ostravě a Galerií Závodný v Mikulově i „vzpomínková“ prezentace v roce 1991 zesnulého Jiřího Valenty. K těmto výjimečným osobnostem začal Milan Weber poznenáhlu přidávat další výrazné umělce tehdejší střední generace (Jiří Georg Dokoupil, Petr Nikl, Jiří David, Václav Stratil, Jiří Kovanda, Pavel Šmíd) a také autory mladší a nejmladší (Jakub Špaňhel, Lubomír Typlt, Jakub Hošek, Jan Šerých, Karel Štědrý, Adam Štěch ad.) . Velmi uvážlivě byli a jsou do výstavní dramaturgie zahrnováni také umělci působící na Ostravsku. Mezi vystavujícími „Ostraváky“ se tak logicky objevili Daniel Balabán, Jiří Surůvka, Petr Lysáček, Jiří Šigut, Aleš Hudeček, Katarína Szanyi, Hana Puchová, Jaroslav Koléšek, Václav Rodek či Ivo Sumec a další. Aby byla zajištěna co nejvyšší objektivita výběru a jistá diverzita kurátorských pohledů, přizval Milan Weber od roku 2005 ke spolupráci Františka Kowolowského. Ve výstavním kontextu se v poslední době objevují i výstavy připravené architektem Tadeášem Goryczkou .

Především díky výše zmíněnému přísnému výběru Sokolská 26 byla, je a velmi pravděpodobně zůstane prestižní výstavní adresou, která divákům i vystavujícím autorům zaručuje, že i přes rozšiřující se spektrum ostravských výstavních prostorů a v době, kdy už naštěstí ztratil svůj význam někdejší povzdech Jiřího Valocha o Sokolské 26 jako o ostravské „kunsthalle bez kunsthalle“, se do prvního patra nad klubem Parník vyplatí pravidelně docházet, protože zdejší stojí určitě za pozornost.

Martin Mikolášek