Dne 1. září 1291 založil přemyslovský kníže Mikuláš I. Opavský v severní části města nedaleko městských hradeb dominikánský klášter. Dnes je to 727 let od zrození řádu dominikánů v Opavě.

Výstava Libora Hřivnáče v prostorách kostela svatého Václava opavského DOMU UMĚNÍ některými sochami připomíná duchovní svět, jenž je stálou součástí naší kultury a života.

Mniši bez tváří, v kápích, pravidelně rozestavení, evokují smysl slova ŘÁD. Řád ve smyslu pořádku, ustáleného způsobu života běžícího ve svých pravidelných rituálech. Řád ve smyslu práv a povinností. Ve smyslu respektování psaných i zvykových pravidel.

Libor Hřivnáč se ovšem nechce brát zcela vážně. Proto na výstavě v kostele sv. Václava navazuje mírně ironická instalace v ambitu Domu umění s názvem „NEŘÁD 2018“. Tato postmoderní instalace se znaky pop artu v sobě skrývá mnohá sdělení.

Libor Hřivnáč kameny ctí a cítí. Předává v nich poselství. Věčný splín, snění i teskné touhy. Vyhlazený kámen, socha se stává svědkem myšlenkových dějů. Zastaví v nich čas. Vnímáme v nich něco tajemného, nevysloveného. Něco, co nás přesahuje. Přežívá. Hledá rovnováhu. Rovnováhu formy a sdělení. Libor Hřivnáč kameny miluje a je to na jeho sochách znát. Jeho sochy jsou výsledkem splynutí mezi sochařem a jeho vyjadřovacím materiálem. Výsledkem rezonance myšlenek a záhad, o kterých ví pouze autor.

Nemusíte rozumět sochám, ani jejich tvůrci. Stačí se zastavit. Zamyslet. Letmo pohladit sochu. Vstřebat nedefinovatelnou energii.