Výstava představuje výběr z tvorby Eduarda Milky za poslední desetiletí zahrnující obrazy, grafické listy a soubor kolorovaných kreseb a akvarelů, z nichž je část inspirovaná Mimoní a jejím okolím.

Na počátku tvorby Eduarda Milky, od níž se vše vyvíjí je kresba. Ta je základem pro grafické listy, které jsou patrně díky výstavám spolku Hollar nejznámější částí z autorovy obsáhlé tvorby. Náročná technika leptu a akvatinty umožňuje Eduardu Milkovi přetavit čáry v plochy a valéry, jež jsou následně přítomné v dynamičtější podobě v jeho akvarelech. Hloubku grafických listů a lehkost akvarelu doplňuje samostatná kapitola autorova díla, jíž je malba. V té vrcholí práce s barvou a v krajině přibývá nový prvek, lidský jedinec. Zobrazeny však nejsou konkrétní osoby, jsou to spíš zástupci, jejichž prostřednictvím autor naznačuje pomyslný děj. Na první pohled banální situace, v nichž se aktéři nacházejí, však v sobě nesou určitou osudovost každodennosti, jež o to více vypovídá o existenci jako takové.

Grafika, akvarel i malba představují rozličné možnosti estetického výrazu, vždy jde však o vyjádření autorova niterného vztahu k životu, který nás obklopuje, k světu, v němž žijeme. Právě toto nazírání světa je přítomné v motivech krajiny a městských vedut, s nimiž se v dílech Eduarda Milky setkáváme nejčastěji. Jsou to motivy nám důvěrně známé, které díky Eduardu Milkovi můžeme spatřit v novém světle.