U příležitosti výročí úmrtí uspořádá Muzeum Českého ráje výstavu nazvanou Jaroslav Klápště/Odvaha reality. Na výstavě budou představeny především olejomalby, tempery a kvaše s motivy z okolí Čikvásek, Turnova a Semil.

Jaroslav Klápště je solitérem malby 2. poloviny 20. století a svým výtvarným přístupem
a tvrdošíjným lpěním na reálném základu své malby se odlišuje od experimentálních výtvarných proudů tohoto období. Celoživotně se zabýval dvěma náměty, které se pevně váží k rodnému Podkrkonoší, obci Čikvásky u Semil a krajině Českého ráje, krajinomalbou a malbou zátiší. Právě tyto dvě oblasti jeho tvorby budou představeny na výstavě.

Jaroslav Klápště se narodil roku 1923 v Záhoří u Semil. Po smrti svého otce žil u svých prarodičů v obci Čikvásky, během gymnaziálních let pak se svou matkou v Turnově. Bezprostředně po maturitě nastoupil na nucené práce na železnici. S koncem druhé světové války nastoupil na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze do ateliéru prof. Františka Tichého a později prof. Emila Filly. Po ukončení studií a vojenské služby se vrací Jaroslav Klápště do Turnova a na Čikvásky, které navštěvoval po celý zbytek života.

Základními tématy tvorby Jaroslava Klápštěho se staly zátiší a krajinomalba. Zlomovou událostí v jeho výtvarném životě byla v polovině 70. let minulého století návštěva starého Mostu. Město bylo tehdy předurčeno k zániku z důvodu důlní činnosti. Právě zde počaly Klápštěho typické vířivé kompozice lidí, předmětů, bortících se domů a křivolakých linií. Kromě olejomalby se J. Klápště intenzivně věnoval i grafice. Přímo mistrně využíval techniku suché jehly.

Život Jaroslava Klápště rezonuje v jeho tvorbě a jeho tvorba pro něho byla životem. Ať jsou to jeho krajiny, těsně spjaté s rodným Pojizeřím, témata železničních mostů či Mostecké výjevy plné témat boření, zániku, tragédie a záhuby, ve všech tématech čerpá z osobních zkušeností, z vlastních děsů, křivd a nespravedlnosti, ale také lásky, úcty a něhy.