Julius Reichel (1981), absolvent ateliéru intermediální konfrontace Jiřího Davida na pražské UMPRUM (2017), se na výtvarné scéně pohybuje již několik let. Jestliže jeho předchozí práce problematizovaly především fenomén obrazu směrem k objektu nebo instalačním situacím, teď se zase na čas vrátil k čisté malbě. Zůstává pro něj otevřeným systémem vizuálního uvažování opřeným o vlastní ověřené postupy a barevná schémata, prokládaným novými impulzy, intuicí, automatismem a neřízenými zásahy náhody.

Pro Julia Reichela nic jiného než malování nemá příliš smysl. Proces malby včetně odhadování okamžiku, kdy z rozpracovaného plátna vystoupit, je pro něj často zajímavější než finální výsledek. V mládí prošel komunitou graffiti, jehož některé principy jsou v jeho práci trvale přítomné.

Právě odtud pravděpodobně pramení jeho přirozené obrazoborectví, které se navenek projevuje třeba jako malování na obnošené šaty - svetry, džíny a pánská saka, nebo tím, že přibíjí pomalovaná plátna bez blindrámů rovnou na zeď.

Jeho práce v sobě směšují aspekty abstraktní i realistické malby. Volně navazují na vizuální odkaz amerického nepředmětného malířství ve smyslu Barnetta Newmana a Marka Rothka konfrontovaný s novými tendencemi postinternetové doby.