Mezi malířskými zobrazeními zaujímají zvláštní pozici obrazy s náměty uměleckých děl. Ta na rozdíl od běžných předmětů představují otevřené pole významů a interpretací, jež se přenášejí i do nového obrazu, který zase zpětně ovlivňuje čtení obrazu původního, takže mezi oběma vzniká síť vzájemných vztahů. Princip „obrazu v obraze“ se objevuje už ve středověku a jeho význam stoupá během renesance, kdy se malířství etablovalo jako autonomní disciplína, jež si určovala vlastní předmět zájmu už mimo náboženskou sféru.

Malba, která se emancipovala ze své podřízené role, začala být pojímána jako intelektuální aktivita schopná uspokojovat požadavky vzdělaných objednavatelů

VÍCE INFORMACÍ ZDE