Veronika Holcová (*1973) se po absolutoriu pražské Akademie na konci 90. let stala výraznou solitérní osobností své generace. Ve své malbě si velmi záhy našla originální polohu, kterou zachovává až dodnes, působící zcela současně, a zároveň prostoupenou tradicí. V jejích obrazech najdeme formální i obsahové odkazy na různá historická období od rokokového dekorativismu, přes romantické krajinářství, symbolismus, surrealismus až třeba po art brut a tvorbu spiritistů. V roce 2015 se odstěhovala do Kanady, kde strávila následující čtyři roky, a tento pobyt je tématem chebské výstavy.

Zpočátku se zde cítila izolována a obtížně se vyrovnávala s radikální změnou. Nakonec to však pojala jako výzvu k experimentu a možnost prozkoumat něco nového. Evropská zátěž se v prvním roce pobytu ještě projevila v sérii temných krajin. Pomalu však nasávala dojmy z širé krajiny a oblohy, ze zdejších jedinečných barev a světla. Obrazy získaly divočejší kolorit a krajiny abstraktnější podobu, korespondující s kanadskými rovinami. Nekonečné zimní dny také dodaly jejím deníkovým kresbám, které vytváří už od roku 1997, detailnější charakter. Na výstavě je i několik stěžejních obrazů, ke kterým se vážou silné příběhy. Podle autorky je však není nutné znát, stačí se jen dívat a zkusit se v nich na chvilku ztratit.