Výstava přibližuje všechny důležité etapy uměleckého vývoje jubilujícího Milana Maura (1950), ojedinělé osobnosti západočeského výtvarného života. Významný konceptuální umělec ve své tvorbě zaznamenává přírodní děje – let motýlů, posuny stínů vržených přírodninami či opadávání listů. Fenomén času i světla a stínu hraje důležitou roli v autorově tvorbě, ať už pracuje s kresbou, malbou či fotografií. 

Jubilant Milan Maur (1950) se do karlovarské galerie vrací po téměř dvaceti letech, roku 2001 zde uskutečnil výstavu VIZUÁLNÍ KONCEPTY. Aktuální výstavu rodáka z Plzně, tvoří dvě části. První představuje důležité etapy umělcova vývoje od výtvarných počátků, kdy ovlivněn erudovaným malířem Jiřím Paterou, dospěl k excelentnímu koloristickému přednesu. Začátkem osmdesátých let autor opustil obraz jako takový a v okruhu neoficiálního českého umění se prosadil svou konceptuální reflexí přírody. Diváci oceňovali tzv. stínovky, lineární záznamy obrysů stínů, vrhaných různými přírodninami – stromy, kmeny, větvemi, skalami – zachycené v předem zvolených časových sekvencích. Z jejich nezvyklých kombinací a proměn vznikaly nečekané a vizuálně velmi překvapivé struktury. Autor zaznamenával např. i průběh letu hmyzu, motýlů, vodoměrek po hladině, opadávání listů, tání sněhu. Série těchto záznamů, v nichž sděluje svá intuitivní poselství o přírodě a jejích procesech, nazvaná obvykle „V rytmu letu či pohybu…“, uzavírá první část expozice. Celý druhý sál prezentuje mimořádnou akci, kterou autor pěšky podnikl v květnu 1988 a nazval Cesta za sluncem. Od ranního rozbřesku následoval pozici slunce až do jeho západu. Výslednou křivku zaznamenávající v mapě průběh celodenní chůze doplnil stručně: „9. května 1988 jsem šel od úsvitu do soumraku za sluncem“ a nechává zcela na divákovi, jak si tušené zážitky představí. Samotnému umělci se akce stala impulsem k pozdějším reprízám (2007 pořídil barevné fotografie prezentované jako cyklus Cesta za sluncem 2, roku 2016 umělcův syn reprízu akce zachytil v sérii černobílých fotografií a prostřednictvím dalších médií, autor sám sbíral zajímavé nálezy, zaznamenával své myšlenky a mnohokrát naskicoval podobu slunce). To vše tvoří více vrstevnatou instalaci, která přesvědčivě vypovídá o celém promyšleném konceptu. Charakteristickým rysem Maurovy práce je dlouhodobé zaujetí tématem i důsledná metodičnost. Předem určené prostředky a časoprostor mají za úkol oslabit míru autorské subjektivity či eliminovat tradiční estetické hodnoty. Maurovo hledačství dospělo k velmi osobité a v českém prostředí ojedinělé podobě uměleckého výraziva.