Od poloviny 19. století představovala Paříž pro mnoho českých výtvarných umělců jedinou skutečnou metropoli umění. Město nad Seinou, kde moderní umění zapustilo hluboké kořeny, bylo pro ně nadějí. Mnozí sem přijížděli čerpat inspiraci z osobních setkání se známými mistry, studovali nejnovější umělecké směry nebo se nechali jen pohltit kosmopolitní uměleckou atmosférou. Jejich snem bylo prosadit se – uspořádat v Paříži výstavu a získat uznání pařížské kritiky. Řadě z nich se to podařilo a Paříž se pro ně stala druhým domovem. Život zde často nebyl snadný a v průběhu let byl ovlivňován také politickým vývojem v Evropě. Zlatým obdobím česko-francouzských vztahů bylo období mezi světovými válkami, které ukončilo podepsání Mnichovské dohody.

Koncepce výstavy reflektuje jak vizuální krásy Paříže – všední i nevšední pohledy na její ikonickou architekturu, zákoutí, náměstí, úzké uličky a parky, tak hluboký prožitek autorů z přímého kontaktu s městem a pařížskou uměleckou komunitou. Společně vystavený soubor děl je dokladem dialogu vedeným mezi Paříží a Prahou. Pestrou mozaiku děl tvoří práce A. Chittussiho, J. Šímy, J. Koláře, představitelů Skupiny 42, J. Ságla a dalších.