Vizuální umělec Jiří Pitrmuc se ve výstavě připravené speciálně pro prostory královéhradecké galerie zamýšlí nad naším každodenním životem. Současná palčivá situace vyplývající z ekonomického tlaku na zdražování, narůstání geopolitických problémů, všudypřítomnosti médií upozorňujících na krizi okolního světa nebo neustálého balancování jedince mezi prokrastinací a přepracováním vede autora k potřebě pozorovat naše rutinní činnosti, kterými si s postupem času a vývojem nových technologií ulehčujeme práci za pomoci (ná)strojů, velmi často možná nadbytečně. Historicky pro nás každý nový pokrok, vynález nového stroje znamenal snížení fyzických nároků. Autor si však dlouhodobě klade otázku, zdali je tento pokrok opravdu posunem vpřed.

Motiv prorůstání člověka a (ná)stroje i fascinace každodenností představuje jeden z hlavních motivů tvorby také u sochaře Ladislava Zívra (1909–1980). Oblé organické tvary plastik Minér či Žena s mikroskopem ze sbírky GMU znázorňují postavy spojené se strojem při práci a současně zachycují onen moment soustředění, kdy člověk a (ná)stroj srůstají v jeden organismus. Zívr stroje formálně redukuje do základních tvarů a díky tomu jejich ztvárnění působí nadčasově.

Instalace a díla Jiřího Pitrmuce v kontextu s plastikami Ladislava Zívra představuje dialog reagující na aktuální situaci a nabízí divákovi novou perspektivu a možnost v klidu nahlédnout na svět, ve kterém žijeme.