Tato pohádka rovněž patří mezi nejstarší exempláře našeho divadelního inventáře. Premiéra se uskutečnila 16.11.1994 ve Velharticích. Přítomno bylo 42 dětí, 39 dospělých rodičů, 2 nedospělí už rodičové, 4 starší ženy a 6 svobodných slečen, 5 dospívajících chlapců, uhlířský synek, bezdětný postarší pár ( byl cítit rybinou), strachem sžíraný král s královnou a dcerou, opuštěný a nedůvěřivý převozník, potměšilá stařenka a zarostlý děd – podivín, který celou pohádku prospal (ale, jak se ukázalo, i tak všechno věděl).

Od léta 2008 vystupuje v tomto kuse s tátou i bráška Víťa. Inscenace dostala s jeho příchodem novou, dynamičtější, podobu. A to nejen díky bratrovu hudebnímu nadání (jeho heligonka dodala představení na živočišnosti a hloubce).

Plaváček po divokých i klidných vodách doplul, bez větší újmy (ačkoli sem tam nějaký ten šrám vinou mého kostrbatého překladu utrpěl), dokonce i do Španělska.