Markéta Othová pracuje s velkoformátovou, většinou černobílou fotografií, v níž dokumentuje zcela běžné předměty a všední okamžiky. Jejich význam je však, ať už jemným rozfázováním či násobením okamžiku v rámci série identických fot, určen až syntaxí celku. Ve výstavním projektu, který má částečně i charakter retrospektivy, pokračuje ve sledu záznamů každodenních osobních předmětů a ve stylu připomínajícím archivní dokumentaci systematicky zaznamenává svůj osobní život, který v legitimní všeobecné platnosti vybraného modelu, může být vztahován ke každému z nás a dává tak divákovi možnost k vlastní velmi intimní reflexi.