Termín legenda je až ostudně nadužívaný, pro případ popisu speciálně sestavené kapely pro letošní JazzFestBrno se mu však nevyhneme. Gros kapely totiž tvoří osobnosti s datem narození někde ve třetí čtvrté dekádě minulého století, ovšem nepolevujícím zápalem pro tvorbu a její sdílení. Kdo zná osobně třeba Milana Kašubu, Vincence Kummera nebo Petera Lipu, tak přesně ví, o co tu jde. Rytmickou sekci vytvořili tito stateční: kontrabasista Vincenc Kummer, spoluhráč celé řady světových jmen vč. Dextera Gordona nebo Cheta Bakera, klavírista Miroslav Hanák, ztělesnění slova praktik, zručný hudebník s nevídaným repertoárem a hlavně stylovým záběrem, Milan Kašuba, proslulý jazzový kytarista a především bavič a Ctibor Hliněnský, nestor bicích a dlouholetý spolupracovník např. Ládi Kerndla. Do první linie se postaví hostující saxofonista Svatobor Macák, který si na zdejší jazzové scéně nezahrál opravdu jen s málokým a málokdo by měl o něm mínění jiné než nejvyšší, a zpěvák Peter Lipa, jenž nepotřebuje vůbec žádné představení.

Jazz Q má v dějinách českého jazzu i rocku mimořádné postavení: v letech 1970-1983 mu vyšlo sedm dlouhohrajících desek, nejen chválených recenzenty, ale často i komerčně úspěšných. Jazz Q založili Martin Kratochvíl a Jiří Stivín, ovlivněni především free jazzem. Přestože skupina tehdy koncertovala po celé Evropě a dostalo se jí řady ocenění, žádnou desku nevydala. Jen částečnou představu o tehdejším repertoáru si lze tvořit podle alba Coniunctio (1970), společného díla Jazz Q a Blue Effectu. Různorodost prezentovaných skladeb však zároveň byla ukazatelem vnitřních rozporů ve skupině; po Stivínově odchodu v ní ideově i skladatelsky začal dominovat Martin Kratochvíl. Jazz Q si pak přes řadu personálních změn udržel zcela jasnou tvůrčí kontinuitu. První poststivínovský sound, výrazně ovlivněný rockem, ale stále zřetelně jazzový, reprezentuje album Pozorovatelna.