Hra německého dramatika Maria von Mayenburga se odehrává v prostředí střední školy, kde se jeden z žáků rozhodne doslovně následovat Bibli, vyhlásit svatou válku nemravnosti a stát se mučedníkem v současném světě. Kde je hranice mezi entusiasmem víry a mesiášským fanatismem, mezi rebelstvím adolescenta a teroristickým šílenstvím? Čeká současná sekularizovaná, konzumní a morálně neukotvená společnost na podobné osamělé mučedníky? Jsou pouhými tragikomickými figurami nebo z nich máme mít oprávněný strach?

Hlavní hrdina hry Benjamin říká: „Víte, že je to špatně, že si to děláme pohodlnější. Víte, že se nám kvůli tomu jiná náboženství posmívají. Že jiná náboženství mají bojovníky za víru, sebevražedné atentátníky, mučedníky, kteří kvůli nesprávné víře riskují život. Tohle dnes žádný křesťan nedělá. Všichni si myslí, že je potřeba vést dialog a hledat kompromis a že Kázání na hoře je jen o toleranci a že člověk nemá dost tváří, aby je nastavil.

To je proto, že nečtete Písmo a vymysleli jste si nějakého hippiesáckého Boha, s kterým je vám fajn, který vám všechno odpustí, je tak nějak pro mír a hulí hašiš. Ale to jsou všechno hovadiny, protože Pán říká: Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.“