Pro koho myslíš, že to všechno děláme?

„Odvažuji se tvrdit, že – navzdory všem vnějším líbivým faktům – naše společnost upadá do stále hlubší krize, do krize v lecčems nebezpečnější než všechny, jež z naší moderní historie pamatujeme.“ Rok 1975. Intelektuál (anebo společnost?) ve stavu nula. Přistižen v pasivitě, přikulující v pivovaru a jen pozvolna zvedající hlavu. Havel – Vaněk – Bedřich. Po revoltě 60. let se na čas, zdá se, síly obrátily naruby…

Aktivizuj se! Jako my! Vítáme tě na „Vernisáži“ našeho ideálního domácího soužití. Michal přivezl do kvartýru spoustu desek ze Švajcu – a dokonce elektrický loupač mandlí! A co ty? Píšeš ty vůbec ještě? Bedřich (zachmuřený a vyhaslý) neví. Čeká. A čas protéká – třicet minut jako tři dny. Jak žít (s) pravdou, jak dál tvořit, když to vypadá, že adresát chybí?