Druhá polovina devatenáctého století a počátek dvacátého byla doba, kdy Evropu fascinovala japonská kultura. V módě byly japonské zahrady a interiéry, zájmu se těšilo užité umění i oděvy. Není proto divu, že když Giacomo Puccini viděl v malém londýnském divadle hru amerického dramatika Davida Belasca o nešťastné lásce mladičké japonské gejši Cio-Cio-San (zvané Motýlek) k americkému námořnímu důstojníkovi Pinkertonovi, okamžitě se rozhodl ji zhudebnit.

Příběh poskytl skladateli námět s velkou dávkou sentimentu a exotickým prostředím japonské kultury, který Puccini naplnil jímavými melodiemi. Volba cizokrajné látky znamenala, že musel v opeře Madama Butterfly zvládnout nové formy hudebního výrazu. 

VÍCE INFORMACÍ ZDE