Nikdo asi nečekal, že po tak dramatických a ve své době kontroverzních námětech, jako byly Elektra a Salome, se Richard Strauss pustí do komické opery opletené rytmy vídeňského valčíku. I když zařazení mezi komické opery může být zavádějící, protože se v libretu Straussova dvorního spolupracovníka Hugo von Hofmannsthala volně inspirovaného díly pánů  Louvet de Couvrai a Molièra, skrývá mnohem víc než jen komická zápletka o křupanském baronovi Ochsovi, který si chce vzít mladou, bohatou dívku a plány mu překazí fakt, že se ona vyvolená Sophie zamiluje do Octaviána, jenž jí jen baronovým jménem předává ceremoniální stříbrnou růži. Propletenec sociálních vrstev vídeňské společnosti poloviny 18. století je sice zdrojem řady humorných situací, ale především skrze postavu stárnoucí maršálky vložili oba autoři do díla i témata již méně komická, ale o to více lidská – touha po mládí a strach ze stárnutí, nevěra, nezištnost v lásce.

VÍCE INFORMACÍ ZDE