Kněz Grigoris svolává shromáždění stařešinů vsi Lycovrissi a vybírá z řad vesničanů Krista a apoštoly pro pašijové hry. Hluboký mír, ve kterém ves dosud žila, je narušen náhlým otřesem. Tak jako prst Boží požaduje důkaz víry, přicházejí na náves běženci z vydrancované a opuštěné vesnice a žádají o azyl. Jsou hněvivě odmítnuti a donuceni hledat si útočiště ve skalnatých horách. Avšak nově jmenovaní svatí jdou za strachujícími se uprchlíky. Běžné denní starosti těchto lidí se postupně vytrácejí; síla jejich víry a jejich role v blížících se pašijích začínají měnit jejich duchovní vědomí do nové zralosti. Každý muž i žena se postupně vrací k jedinému smyslu svého konání: dobru, nebo zlu... Tak charakterizoval Bohuslav Martinů svou poslední operu Řecké pašije inspirovanou románem Kristus znovu ukřižovaný řeckého spisovatele Nikose Kazantzakise. Skladatel, který sám zažil osud uprchlíka, vytvořil dílo velkého humanistického poselství o síle víry. Poselství v dnešním světě stále více aktuální. Po opeře Hry o Marii a oratoriu Epos o Gilgamešovi se s Řeckými pašijemi na jeviště Janáčkova divadla vrací další z Martinů děl s krásným a rozsáhlým sborovým partem.