V mázhausu Domu umění bude ke zhlédnutí výstava obrazů znojemského malíře Pavla Davida. A jak autor soubor obrazů nazvaný „ZNOJEMSKÁ EPOPEJ“ za 18 měsíců vytvořil, popisuje níže:

"Onehdy jsme si s manželkou prohlíželi staré pohlednice Znojma, když se mne jeden z našich vnuků zeptal, „Dědo, a tehdy byl svět  jen černobílý?!

Tehdy mne napadla myšlenka vrátit se o více než 100 roků zpět a pomocí barev vrátit život i atmosféru  do znojemské historie. Mnohý ze  znojmáků  se rád dívá  na staré, malé, černobíle pohlednice  z doby První republiky a snad ještě i  před ní, na kterých jsou zachycena znojemská zákoutí,  ale  především panoramata Znojma. V tom malém provedení si   mnohý ani nepovšimnul významných detailů. Podívejte se např. na obytný dům na Masarykově náměstí,  tak zvaný Špalíček. Někdo  si myslí, že dnes je na jeho místě OD Dyje. No vidíte a ono ta tak není. Špalíček byl až pod silnicí, tudíž v místech dnešního tržiště. /dokonce v místech, kdy kdysi stál kostelík/. Nebo připomeňme městskou plovárnu. Ta měla budovu jak na levém, tak pravém břehu  řeky Dyje, a to tam byla ještě plovárna vojenská. Chodilo se na promenádu pod Obří hlavu, jezdilo na loďkách, Znojmo bylo městem „trhů, obchodů  a zábavy“.  Na  prodej byly přebytky jak ze zahrad, polí, ale i  chlévů a kurníků.. A co teprve takový „Okurkový trh“. Co to bylo vozů, povozů, tažených zvířaty, která dotvářela atmosféru  „handlu“  při prodeji a nákupu okurek „z ručky do ručky“ na Masarykově náměstí. 

Dnes už všem přijíždějícím od Brna nehlásá  nápis na žel. mostě  před  Dobšicemi, že „Světu chutná znojemská okurka“.  Dnes si to musíme připomenout sami.

A všimli jste si, že nad Kramerovou vilou na Eliášově skále byla vyhlídka ze skla a kovu a že  byla v noci osvícená? A co teprve atmosféra dvorku u Kaplanky, to byla nádhera, ty šopy, kůlny a dílničky. No a co  kostelní věž Mikulášského kostela? Teprve v roce 1913 k i“ byly přidány 4 věžičky , do té doby měla jen „Miluilášskou čepici“.

No a tak mne napadlo, že těm dnešním pamětníkům a hlavně „ znojemským srdíčkářům“.

tu dobu minulou trochu zvětším, nebudu kopírovat,  ale pouze oživím a hlavně  představím v barvách. Již názvy některých obrazů jsem se pokusil navodit tu správnou atmosféru. Proto názvy jako  „Znojemské Palermo,  Tři variace na jedno téma,  Okurkové opojení, nebo meruňkový, vaječný,  či květinový trh. Taky jsem se snažil připomenout „tehdy“ známá a hojně navštěvovaná zákoutí řeky Dyje jako bylo  Devět mýnů, či Trauznický mlýn. V neposlení řadě je zde i vzpomínka na zimu v právě dostavěné  nové čtvrti Marešov. Malou vzpomínku jsem věnoval i  kapli Sv.trojice pod Cornštejnem, ocelovému mostu ve Vranově a v neposlední řaděi zatopenému a následně odstraněnému kostelíku ve starém  Bítově.  Dnes  ale stále mohou návštěvníci  vidět jeho původní barokní  interiér ve funkcionalistickém  kostele v novém Bítově. Nešlo mi  o zvětšené kopie pohlednic. Pohlednice mi přispěly  námětem, možná i atmosférou.  Život obrazu jsem se snažil vdechnout já sám. Na výstavě se představí cca 40 obrazů.

To není proto, abych se prezentoval objemem, ale těch témat bylo tolik, že jsem nevěděl co dřív nemalovat.  Jak se mi to podařilo posoudí ti, kteří od 17.července do 20. září navštíví prostory Domu umění na Masarykově náměstí, kde bude instalována prodejní výstava  „Znojemská epopej“ .

Alfons Mucha se „zavřel“  na zámku Zbiroh, kde za 18 roků  vytvořil svoji nesmrtelnou „SLOVANSKOU EPOPEJ“.

Já jsem se i pomocí karantény  „zavřel“ ve svém bytě kde jsem za  18 měsíců vytvořil „ZNOJEMSKOU EPOPEJ“

To přece nemůže být náhoda. .

Rozdíl mezi nimi je sice  neporovnatelný  ale  jedno mají společné. Obě epopeje  chtějí  připomenout těm po nás přicházejícím generacím  „něco krásného“ z naší historie.

A  je tu  něco, co obě spojuje a tím je  nejen číslovka 18 ale především to, že obě dvě chtějí připomenout kus té  „Naší historie“ a hlavně nastupující generaci  zdůraznit to krásné, co již dávno bylo  vykonáno."

A nám nezbývá než vás srdečně na výstavu obrazů Pavla Davida do Domu umění pozvat. Zastavte se!