Výstava představuje soukromý život židovské komunity v Československu v 70. a 80. letech.

Během normalizace 70 a 80. let 20 století fungovaly židovské komunity velmi obtížně – židovské obce byly vystaveny dobové „protisionistické“ propagandě, sledování a šikaně Státní bezpečnosti, permanentní snaze omezovat veškeré aktivity spojené s náboženskými obřady, ale zároveň se mnozí přeživší druhou světovou válku a hlavně mladá generace od židovství odtahovali. Řada soukromých obřadů nebo slavností na židovské obci se odehrávala ve velmi uzavřených společnostech, ze kterých se nezachovaly žádné dokumenty. Nicméně, navzdory všemu tlaku, znamenala příslušnost k židovské komunitě a společné sdílení obřadů, oslav a každodenních starostí možnost těmto tlakům odolávat, byla alternativou proti šedi a omezenosti normalizace. Židovská víra byla po mnoho desetiletí hlavně symbolem děsivé genocidy, což zastřelo její původní smysl, který je primárně o životě, respektive o jedinečné, naplněné cestě životem.