Christian Doeller (*1987) je německý umělec, který vytváří experimentální díla na pomezí vědy, technologie a filozofie. Vytvářením interaktivních instalací a strojů Doeller vizualizuje všudypřítomné procesy, které se obvykle nacházejí mimo sféru lidské apercepce a zkoumá evoluční charakter „chyb” v digitálních systémech a technologii. Instalace vychází z jeho pobytu v rámci Brno Artists in Residence v Domě umění v roce 2019.

Instalace Luminograf#1 (2016) v první místnosti se skládá ze tří rovnocenných částí, které ukazují proces zaznamenání světla skrze technologie. Přístroj Luminograf#1 vznikl přeměnou CD přehrávače na přístroj, který funguje na principu fotografického zvětšovacího přístroje. Přístroj, kombinující digitální zadání a analogový záznam, zachycuje světlo na fotosenzitivní papír a současně se při přenosu dopouští řady mechanických nepřesností, nepředvídatelných chyb, šumů a náhodných procesů, způsobených přenosem mezi technologiemi. 

Proces zapisování a zaznamenávání světelného zdroje zprostředkovává video, v němž je místo fotosenzitivního papíru použitý fosforeskující film. Video umožňuje sledovat utváření záznamu prostřednictvím pohyblivé vizuální prezentace, odhalující jeho průběh mezi přesným zadáním a chybou. Výsledný obraz má podobu velkoformátového fotografického tisku, zobrazujícího dráhy stroje, které byly během procesu vepsány na papír. Abstraktní zápis je však protikladem k exaktnímu strojovému zadání. Shluky bodů a čar způsobené chybou v přenosu se mnohem více blíží náhodným procesům některých fyzikálních principů a přírodních fenoménů.

Instalaci doplňuje projekce experimentálního díla Steiny Vasulky z videa Violin Power (1970–78), která je paralelou k Doellerově zkoumání přenosu reálného a elektronického obrazu. Dílo je studií vztahu mezi hudbou a obrazem, mezi reálným a elektronickým záznamem. Steininy housle se stávají nástrojem generujícím obraz, zaznamenaný rutt/etra procesorem. Video spojuje zvuky, pohyb a vibrace hry na housle s obrazem v jeden společný signál a nabízí tak novou možnost vnímat oba smysly, tedy zrak a sluch, jako jeden jediný vjem. Hra na nástroj způsobuje rozklad skutečného obrazu do elektronického, ale také přeskakování mezi oběma vizualitami. 

Slit Mirror Pong (2019) je nejnovější Doellerovo audiovizuální dílo vytvořené během rezidenčního pobytu v Brně. Speciálně konstruovaný přístroj reaguje na pohyb člověka v prostoru a transformuje jeho přítomnost technologickým procesem. Přístroj je tvořený obdélným rámem, v němž se po lineární dráze pohybují dva moduly, vybavené světelným zdrojem a senzorem vzdálenosti. V momentě, kdy se oba moduly na své dráze potkají, vydají silný světelný záblesk, který osvítí skleněnou plochu pokrytou fosforeskujícím inkoustem. Efekt trvá několik minut, než inkoust definitivně zhasne. Moduly se rozsvítí, pokud se na své dráze vzájemně potkají nebo pokud senzory zaregistrují přítomnost a pohyb člověka v místnosti. Vzdálenost člověka od modulů ovlivňuje intenzitu jejich světelného záblesku, ale také rychlost, jakou se pohybují. Naprogramované a náhodné procesy se tak v díle potkávají stejně jako technologie a lidské tělo, které vstupují do vzájemné interakce. Nepředvídatelné změny a měnící se situace proměňují původní program a ukazují nám souřadnice tohoto procesu na dočasném zápisu světelného efektu na skleněné desce. Moduly přístroje se transformují do živých entit, které pokračují ve svém programu, ale současně reagují na měnící se podmínky a okolí.

Christian Doeller (*1987) vystudoval Ateliér fotografie a média na univerzitě v Bielefeldu (prof. Suse Wiegand) a následně ateliér Media Arts na univerzitě Bauhausu ve Výmaru (prof. Ursula Damm), kde absolvoval v roce 2018. Byl prvním rezidentem Vašulka Kitchen Brno, Centra umění nových médií v roce 2019. Doeller vystavoval v Muzeu im Kulturspeicher Würzburg, Neue Galerie Kassel a NKNU Art Space v Kaohsiungu na Tchaj-wanu. Médium fotografie spojuje ve své práci s interaktivními instalacemi a nově konstruovanými přístroji, vizualizujícími procesy, které jsou mimo možnosti lidského vnímání. V dalších projektech rozvíjí narativní prostředí, představení a veřejné akce, hravě konfrontuje naše empirické schopnosti s abstraktními vědeckými koncepty a jejich odpovídajícími metodikami.