Hayekovi fotogramy, obrazy a grafiky jsou i přes svou zdánlivě abstraktní povahu nositeli konkrétních poselství. Jejich obsahem je autorovo pozorování detailních vzorů každodennosti. Může to být pohled do koruny stromů, prosvícená kompozice bodláčí, nebo stuktura textílie připomínající nám babičin sváteční ubrus. Stávají se spouštěčem imaginace, v níž obrazy celkových scén povstávají z nepatrných deatilů. Ovšem i navzdory těmto poetickým vychodiskům je Pavel Hayek ve svém malířském přesvědčení především minimalistou, který skutečnost redukuje v ploše obrazu na jednoduché vzory a strutkury bez přítomnosti jakékoliv narace. Ta je nahrazena schopností dívat se, nechat se unášet pulsujícími kontrasty černé a bílé, pozitivu a negativu. Výstava je mini retrospektivou autora, na níž se představí jeho stěžejní autorské cykly od 90. let do současnosti.