Co nám nabízí klasika? Například Shakespeara, Čechova, Dostojevského, Platóna. Jak s nimi můžeme zacházet, abychom nezničili autora, a do jaké míry smíme zasahovat do příběhu, konfrontovat ho s jinou dobou, časem, prostředím, abychom ho nezprimitizovali? Jak vytvořit nové pojetí postav ze starých, okoukaných a prakticky nám známých hrdinů? V čem je tajemství klasiky? Kam až sáhnout, abychom jí porozuměli a mohli pro sebe objevit novou neznámou hloubku a rozměr moderního člověka? A co dělá klasika s hercem?

Jaké znalosti, logiku a fantazii má režisér použít, aby vzniklo nové ve starém? Jaký smysl má opakovaná práce s klasikou? Možná v ní máme hledat proroctví, poslání, abychom objevili vlastního ducha? Abychom našli správné morální hodnoty pro náš život? Možná… Abychom poznali bílé, je správné a potřebné prozkoumat černé. Abychom oživili lidského ducha na jevišti, máme najít a vytvořit duše postav, ztělesnit je přes naše duše a pokusit se - jako Treplev – představit si, jaká je vůbec světová duše. Co je to za fenomén? Potřebujeme nové formy! Proto se máme naučit vnímat skvosty světového umění a předávat jejich proroctví dál. Autorská inscenace režisérky a vedoucí pedagožky absolvujícího ročníku činoherního herectví Oxany Smilkové. účinkují: Matyáš Darnady, David Bosh, Dana Jaceková, Aneta Klimešová, Ondřej Kolín, Michal Kraus, Vít Malecha, Viktória Pejková, Simona Rejdová Scéna a kostýmy: Jevgenij Kulikov Lightdesign: Jevgenij Kulikov, Barbora Sosnovcová Zvuk: Dušan Souček