V řadě verdiovských operních hitů nastudovaných pod taktovkou generálního hudebního ředitele opery JD Maria De Rose (Rigoletto, Aida, Trubadúr, Traviata) chybí dosud na repertoáru titul Nabucco, Verdiho třetí opera, která znamenala zásadní zvrat v autorově tvorbě i osobním životě. Libreto Temistocla Solery volně zpracovává starozákonní příběh ze 6. století před Kristem o osvobození Židů z babylonského zajetí perským králem Kýrem II., do kterého byli Židé odvlečeni po pádu Jeruzaléma babylonským králem Nebukadnesarem II. (v italštině zkráceně Nabucco). Postavy obou vládců starozákonních říší však v libretu opery splývají do jediné postavy krále Nabucca a v opeře se tak objevují nadčasová témata, která ani dnes neztrácejí nic ze své naléhavosti. Do dějin opery se zvlášť nesmazatelně zapsal sbor zotročených Židů „Va, pensiero sull´ ali dorate“ (Leť, myšlenko, na zlatých křídlech) ze třetího dějství Nabucca. Jeho melodie se brzy rozletěla do celého světa a svou prostou krásou umocněnou dramatickou situací a sborovým zpěvem budí dodnes v každém posluchači právem nadšení. Jméno všestranně talentované režisérky Veroniky Poldauf Riedlbauchové po mimořádně úspěšné Traviatě slibuje opět originální a silnou inscenaci, plnou výrazných, emočně působivých obrazů, v duchu italského rčení „Che fata nuova“ (Jak je to nové), jež provázelo první uvedení Nabucca v milánské La Scale 9. března 1842.