Výstava představí výběr z díla Federica Díaze od roku 1992 po součanost.

Dílo úspěšného česko argentinského vizuálního aktivisty (pro Díazovu tvorbu tento pojem poprvé použil Robert T. Buck, Brooklyn Museum) vychází ze zájmu o člověka, přírodu a vědu. Umělec využívá nejjednodušší i nejsložitější způsoby k odhalování věcí, které jsme vlivem technologického přetížení přestali vnímat a kterým přestáváme rozumět. Federico Díaz se neobává přemíry technologie, naopak, považuje ji za nejvhodnější doplněk nejstaršího lidského způsobu zkoumání - pozorování.