V Jindřichově Hradci připomínáme maďarského národního hrdinu Františka Rákócziho, protože v letech 1688-1690 studoval na zdejším jezuitském gymnáziu.

František II. Rákóczi pocházel z významného šlechtického rodu Rákócziů z Fölsevadászu, z kterého vzešlo i několik sedmihradských knížat. Příslušníci rodu stáli v průběhu 17. století v popředí politického i vojenského odporu proti Habsburkům.

Uherské království bylo v 17. a 18. století centrem vojenských konfliktů, v němž střetaly především mocenské zájmy Habsburků a Turků. Důsledkem těchto těžkých historických událostí byla lidová povstání, vedená osobnostmi, z nichž se stali hrdinové maďarských dějin: Štefan Bočkaj, Gabriel Bethlen, František Wesselenyi, Imrich Thököly. V roce 1703 se stal vůdcem protihabsburského povstání František II. Rákóczi, od roku  1704 sedmihradský kníže. Sjednotil urozené i neurozené obyvatele Uher proti císařským vojskům a postavil se do čela oddílů kuruců (povstalců). Kolébkou odboje bylo Podkarpatsko, Mukačevo, Užhorod a Chust. I když byl Rákóczi poražen u Trenčína v roce 1708, povstání bylo potlačeno až v roce v dubnu 1711 tzv. szatmárským mírem. Historickým zadostiučiněním je skutečnost, že posádka pevnosti Mukačeva se vzdala až v červnu 1711.