Japonská umělkyně z Okajamy se poprvé setkala s dílem Egona Schieleho v listopadu roku 1995; zapůsobilo na ni velmi silně. Následné studium Schieleho života a díla brzy přerostlo v uměleckou tvorbu inspirovanou slavným dílem, kdy umělkyně začala nejprve převádět Schieleho autoportréty do trojrozměrných objektů, aby postupně oživila i postavy ze Schieleho okolí - zejména ženy, které umělec před více jak sto lety kreslil a maloval. Objekty různých rozměrů a různé míry inspirace budou v následujícím roce připomínat nejen Schieleho předčasnou smrt, ale zejména inspirační sílu jeho díla, jež i po sto letech ovlivňuje umělce z celého světa.