Nalezneme zde téměř 30 objektů, které nám zprostředkují život drobných rolníků v 19. a 20. století. Drobní rolníci žili v osadě Veselý Kopec již od jejího vzniku v první polovině 16. století.

Po zaplacení vstupného (dospělí: 70 Kč, snížené vstupné: 40 Kč, rodinné vstupné 180 Kč, příplatek za fotografování: 20 Kč) nás čeká ničím nerušená cesta o 200 let zpátky v čase. Omezí nás pouze otevírací doba - o letních prázdninách: každý den kromě pondělí 9:00 - 18:00, v září a říjnu 9:00 - 16:00 (opět mimo pondělí). Od listopadu do 23. dubna má skanzen zavřeno.

Při troše fantazie si při prohlídce stavení mnohý návštěvník vzpomene na obrázky Josefa Lady. I já jsem to zažil. Tento pocit ještě více umocňuje všudypřítomný klid. Proto se skanzen stal velmi oblíbeným u rodin s dětmi a seniorů. Ideální pro odpočinek od velkoměsta, městského ruchu, smogu, shonu a stresu.

U pokladny nám prozradí, že celý okruh trvá přibližně jednu hodinu. Samozřejmě každý může jít svým vlastním tempem a objekty nemusí brát popořadě. Jak jsem již výše zmínil, měli bychom prohlídku stihnout v otevírací době, můžeme zde strávit půl hodinu, hodinu nebo i od rána do pozdního odpoledne. Zabloudit zde není možné. Většinou jdeme pouze  po jedné cestičce, u pokladny obdržíme plánek skanzenu a pro naprosté zajištění naší orientace po celém areálu nalezneme ukazatele.

Od pokladny - usedlosti z Hlinecka - pokračujeme přes špýchar, ovčín  a výměnek ke stodole. Najdeme v ní expozici zemědělského náčiní. V ohradě se pasou kozy. Po půvabné dřevěné zvoničce z Jeníkova uvidíme čtyřbokou stodolu, prasečí chlívek, usedlost z Lezníku, polygonální stodolu ze Sádku, maringotku loutkového divadla, haltýř se studánkou, sušku ovoce ze Stříteže, sušku lnu a hájenku z Kozojed. Během této cesty uvidíme různé povozy včetně pohřebního vozu. Paradoxem může být skutečnost, že se tento vůz používal i na svatbách. Veselokopecký dráteník nás zase v případě zájmu zasvětí do tajů svého řemesla.

Zájemce o včelařství, malé obdivovatele včelky Máji či pro ty, kteří si pokládají otázku, jak to s tím medem tedy je, uspokojí přítomnost včelína, jenž si můžeme prohlédnout zevnitř i zvenku bez nebezpečí, že by nám některá z včel (po svém čili žihadlem) vyčinila jako nezvané návštěvě.

Po pazderně z Kameniček se nám živě předvede vodní pila z Dolní Sloupnice v 10, 11, 13, 14, 15, 16 a 17 hodin. Následuje vodní olejna z Damašku, záhřivka z Přívratu.

Snad všechny návštěvníky zaujme vodní mlýn s varnou povidel z Oldřetic. Mlýn se spouští v 10:30, 11:30, 12:30, 13:30, 14:30, 15:30, 16:30. Přístupný je však po celou dobu otevření areálu. Princip fungování mlýnu nám velice ochotně vysvětlí pracovnice skanzenu, která jej opatruje. Jelikož mlynář patřil k majetnějším obyvatelům osady, můžeme srovnat životní úroveň obytných místností ve mlýně i okolních chalupách.

Až si prohlédneme sekernickou dílnu a stupník na tlučení třísla, provede nás domácím životem rolníků Mičkova chalupa z Herálce, která stejně jako mnoho dalších objektů nepochází z Veselého Kopce    a byla sem přenesena.

Gregorova dílna z Herálce nás nasměruje k výraznému modrému stavení. Jedná se o usedlost z Mokré Lhoty u Nových Hradů. Jako poslední tři objekty uvidíme kapličku ze Rváčova, chalupu z Dolního Újezdu a výměnek.

Slovo závěrem? Vřele doporučuji návštěvu této oázy klidu, na vše si zde přijde opravdu každý bez ohledu na věk.

Zdroje: osobní návštěva skanzenu, informační materiály a tabule, informace podané pracovníky skanzenu

12.8.2012 | Tomáš Trkan Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout