Články označené štítkem: totalita
Kam vyrazit 17. listopadu? Na koncert, videomapping i do komunistického lágru
V pátek 17. listopadu si připomeneme 34 let od sametové revoluce. Nabitý program chystá metropole i další česká města. Přinášíme výběr akcí, které byste si ve sváteční den neměli nechat ujít.
Když církvi vládla StB. Služebníci se moc stylizují, a o to méně vyprávějí
Činnost nepříliš známého kolaborantského sdružení katolíků Pacem in terris uprostřed tuhé normalizace rekonstruuje ve svém druhém celovečerním snímku Služebníci slovenský režisér a scenárista Ivan Ostrochovský. Počin s českou koprodukcí vyniká obrazovou složkou, nicméně nedotaženými zůstávají příliš zeštíhlený scénář a celková intence.
Stalinistický lágr, železná opona i sorela. Muzea, která připomínají padesátá léta v Československu
Muzeí, která přibližují reálie stalinismu konce čtyřicátých a padesátých let, u nás v poslední době přibývá. Přinášíme výběr pěti míst po celé republice, která se věnují počátečním létům v Československu po komunistickém puči z různých hledisek.
Z trezoru do českých kin: Zakázané filmy, které se staly slavnými až po revoluci
Za totalitního režimu se cenzuře nevyhnuly časopisy, noviny, knihy, a dokonce ani filmy. V 60. letech vznikla na území Československa řada kvalitních snímků, které se staly nezapomenutelnými, ačkoliv pár desítek let ležely v trezoru a premiéry se většina z nich dočkala až po revoluci v roce 1989. Pojďme si některé z nich připomenout.
Amnézie: Havlovy vězeňské fotky na tisíc způsobů a emotivní dopad Palacha
Netypická historická výstava Amnézie připomíná třicáté výročí sametové revoluce, oslavuje statečnost, boj proti totalitě a hlavní aktéry a hrdiny té doby. „Slyším vaši zbabělost,“ vzkazuje Jan Palach na zdech projektu.
Projděte hraničním pásmem nebo se vžijte do agenta StB v Národním technickém muzeu
Technika z půlstoletí totalitních režimů v Československu v letech 1939 až 1989 je nyní k vidění na výstavě v Národním technickém muzeu v Praze. Návštěvníci mají možnost si prohlédnout přístroje napomáhající režimům i odboji, mezi nimi třeba zařízení používaná Státní bezpečností nebo hudební nástroje undergroundových skupin.
Žaloba poměrů v Severní Koreji. Bandi propašoval za hranice svědectví plné krutosti a bezmoci
Psal se rok 2013, kdy se severokorejskému spisovateli vystupujícímu pod pseudonymem Bandi podařilo přes střeženou hranici propašovat svou sbírku sedmi povídek. Jednalo se o rukopis čítající sedm set padesát listů papíru. A o historicky první soubor protireformních povídek od autora dosud žijícího za železnou oponou Severní Koreje.
Jak hodnotí Říjnovou revoluci přední světoví grafici ukazuje nová výstava v DOXu
Když vyzval v roce 2016 v rámci moskevského mezinárodního bienále ruský kurátor Sergej Serov světové grafické designery, aby se vyjádřili ke stému výročí od Říjnové revoluce, možná ani netušil, kolik zajímavých prací z jeho podnětu nakonec vznikne. Výběr těch nejzajímavějších plakátů nyní přináší prostřednictvím výstavy 1917 - 2017 Centrum současného umění DOX.
Pod stejným nebem: Jak chutná smrt hladem?
Leží doma na svých rohožích malátní a zesláblí hladem. V jádru jsou stejní jako my. Dívají se na stejné nebe a pozorují ty samé hvězdy. Žijí ale v úplně jiném světě. Každá severokorejská rodina prý má doma fotografii Kim Ir-sena a jeho ženy. Musí jí mít na viditelném místě a pravidelně z ní otírat prach. Opak by mohl znamenat potíže se státní mocí.
Nahý ostrov: Rodinná anamnéza jugoslávské totality
Výjimečný snímek Tihy Gudac Nahý ostrov měli diváci možnost vidět na festivalu Jeden svět, který teď pokračuje v regionech. Dokumentaristka odhaluje příběh členů vlastní rodiny, která utrpěla v 50. letech nálepkou „nepřátel lidu“. Obětí se stal její zprvu uznávaný dědeček Marijan, který znenadání "zmizel" a strávil čtyři roky v utajeném pracovním táboře na tzv. Nahém ostrově na březích Jadranu.
Život podle VH podle Andrey Sedláčkové. Byl a bude vždy jiný
Na první pohled do programu kina si možná nejeden člověk řekne – Havel, to už znám nazpaměť, nic extra nového pod sluncem. Na druhou stranu, vtěsnat do detailu propracovaný a skutečně kompletní curriculum vitae Václava Havla do 70 minut ještě snad nikdo nesvedl. Přes snahu o objektivitu se však režisérka neubrání místům nápadně glorifikujícím („změnil mi život“), ani těm, které hrají do noty nestydatým pochybovačům a banalizátorům Havlova odkazu, viz níže. Obojí je trochu škoda.
