Trojská botanická zahrada má nové nájemníky - jsou jimi dvě obří agáve,  které dohromady váží zhruba dvě tuny a jsou těžké jako jeden slon indický. Protože se nevešly do standardních nádob, je každá zasazená do kontejneru na odpad. Ten spolu se substrátem a sukulentem váží okolo tří tun, a to je například hmotnost jednoho hrocha.

„Transport agáve byl trochu oříšek. Samozřejmě jsme přepravovali každou zvlášť. Nejdříve jsme to však zkoušeli vysokozdvižným vozíkem, ten ale sukulent nezvládl zvednout. Proto nám pražská zoo, od které jsme agáve získali, zapůjčila nakládač, kterým vozí zvířatům krmivo,“ popisuje převoz obrovských sukulentů Eduard Chvosta, hlavní zahradník trojské botanické zahrady.

Agáve se dožívá okolo 50 let a má za svůj život jediný cíl – vykvést

„Agáve se během svého života zvětšuje a stárne. Až dosáhne svého potřebného věku a hmotnosti několika set kilogramů, vykvete. Celý svůj život sbírá sílu a energii, kterou pak investuje do květenství. Vyroste na ní zhruba pětimetrový květní stvol fialovo-zelené barvy, na kterém vykvetou stovky květů žlutavé barvy. Ve chvíli, kdy květy opadají, začínají listy schnout a agáve uhyne. Často se stane, že z báze umírajícího sukulentu vyrostou nové mladé agáve,“ vysvětluje životní cyklus sukulentu Chvosta.

Agáve se dožívají vysokého věku. „Tento druh sukulentu je adaptovaný na sucho, protože na mexických pouštích, kde se původně vyskytuje, neprší i několik let. Proto v sobě udržuje velké zásoby vody. Například agáve v naší zahradě je přibližně z 85 % tvořená vodou,“ říká Chvosta.

Agáve se do České republiky dostaly před 45 lety ze Španělska, kdy si je jako malé sazenice přivezla jejich původní majitelka. Oba sukulenty zdědil její synovec, který je umístil kvůli jejich objemnosti do velké haly. Ta však musela projít rekonstrukcí, a proto je daroval pražské zoologické zahradě.