V komorní úpravě sálu, v režii mladého režiséra Ondřeje Mataje budou mít diváci možnost nahlédnout do absurdit a šílenství naší doby skrze drzé vidění a vtipný, šťavnatý jazyk mladé polské dramatičky. Příběh existence tří generací žen se tu proplétá s absurdním mediálním cirkusem, který je těmito ženami konzumován a kterým jsou tvarovány. Navíc reflektuje polské, resp. polsko-německé dějiny, a zároveň šokuje a ohromuje „tsunami“ slovních hrátek a drsného humoru.
Pod slupkou černého humoru, groteskních situací a „hlášek“ se vynořuje melancholická tesknota tří generací, které spolu navzájem neumí komunikovat. Podaří se nakonec, aby se v tomto světě opravdu setkaly, vnímaly a dotkly dvě lidské bytosti?

Inscenace má i přes citelná existenciální témata výrazně komediální charakter.

Autorka je hlasem mladé generace

Dorota Masłowska (*1983), “zázračné dítě“ polské literatury, patří k nejúspěšnějším autorkám současného Polska. Bývalá studentka gdaňské psychologie a varšavské kulturologie je držitelkou ocenění týdeníku Polityka, zvítězila v hlasování čtenářů deníku Gazeta Wyborcza o knihu roku. V roce 2006 obdržela prestižní cenu NIKE. Jejího debutového románu Červená a bílá se nedlouho po vydání prodalo na 100 000 výtisků, byl přeložen do řady světových jazyků. Druhou autorčinou prózou jsou barokní variace na hip hopové téma – román ve verších Královnina šavle a postmoderní román Zabila jsem naše kočky, drahá.

Významným počinem Masłowské jsou i její divadelní hry. První - Dva ubohý Rumuni, co mluvěj polsky, byla přeložena do angličtiny a měla premiéru v londýnském divadle SOHO. Druhá – Mezi náma dobrý, byla poprvé uvedena v roce 2009 v Berlíně v rámci mezinárodního festivalu Autorenfestival. Polská premiéra proběhla téhož roku ve Varšavě.

Rozhovor s režisérem Ondřejem Matajem

Pro svou první režii v Divadle Komedie jsi zvolil hru divoké mladé polské prozaičky Doroty Masłowské… Proč?

Kdybych měl říct, co mě definitivně přesvědčilo (nehledě na téma samozřejmě), tak to byla forma, jak je text napsaný. Je to něco jako coolness dramatika říznutá poetikou Monty Pynthonů.

Čím je ti Dorotin svět blízký? A irituje tě něčím?

Ve svých hrách (ale i románech) kašle na dodržování zajetých postupů a v podstatě záměrně je porušuje, a tím poukazuje na jejich zkostnatělost a někdy až zbytečnost. Hned po vydání jejího debutu se v Polsku se začalo mluvit o “hlasu generace” a podobně, což jen dokazuje, že se jí podařilo dotknout se něčeho hmatatelnějšího a silnějšího, než je obvyklé. Ve hře “Mezi náma dobrý” je to naše uvadající schopnost určovat si měřítka a vlastně cokoli určovat - namísto toho se dobrovolně necháme navádět a manipulovat pozlátky, které v této hře zastupují televize a časopisy - ale zdrojů je samozřejmě mnohem víc. Ukazuje to na vztazích několikagenerační rodiny a to je pro mě to nejzásadnější. Všechny postavy navíc trochu působí jako vypadnuté z nějakého panoptika ve stylu Davida Lynche.

Pro jaké publikum je podle tebe hra určena? Na co se mají diváci připravit, na co těšit?

Myslím, že diváci z mé generace nebudou mít s textem problém. Jsem zvědavý, jak na něj budou reagovat diváci o několik generací starší. Bylo by skvělé, kdybych mohl říct, že se můžete těšit na komedii, ale že to, jak moc se budete smát, bude záležet jen na tom, jaká je vaše schopnost nebrat se vážně. Tohle bych rád řekl, ale raději to neříkám.