Po černobylské katastrofě se bezprostřední okolí jaderného reaktoru stalo zemí nikoho.

Opuštěné ulice měst i vesnic jsou dnes zarostlé stromy, jejich korunami šumí vítr. Uprostřed této zakázané zóny přesto existuje život.

V dřevěných chatrčích tu přebývají bábušky, ženy, které se po nucené evakuaci vrátily ilegálně zpět do svých domovů. Vrátily se na místo, kde se narodily a kde také chtějí zemřít. Navzdory kontaminaci zde obdělávají svá políčka, sbírají lesní plody a suší byliny na své neduhy.

Se všudypřítomnou radioaktivitou si hlavu nelámou. Opustit domov by pro ně bylo horší. Jak říká jedna z nich: „Když odsud odejdu, zemřu." (Jeden svět)